lilith

POVAHOVÉ DĚLENÍ DŮCHODCŮ

Podle způsobu chování a jednání důchodců je dělíme následovně:
1. důchodce intelektuál
2. důchodce informátor
3. důchodce kliďas
4. důchodce, který nemá času nazbyt
5. důchodce ostýchavec
6. důchodce rázný
7. důchodce sdílný
8. důchodce vděčný
9. důchodce namyšlený
10. důchodce dvojjediný
11. důchodce zamilovaný
12. důchodce galantní
13. důchodce smrtihub
14. důchodce neposeda
15. důchodce prognostik

1. D. INTELEKTUÁL:
Důchodce intelektuál (dále jen DI), se pozná podle významného poznávacího znamení - brejliček. Tato skupina je velice hojně rozšířená prakticky po celé Praze. DI se většinou přemísťuje spoji po trasách, kudy cestují studenti a velice jemně vyvinutým sluchem čerpá informace, které pak za 2 - 3 vajgly prodává důchodcům informátorům. DI při práci většinou nepoužívá pomůcek, jako například nákupního vozíku nebo kárky se sběrem. Výhradně se spoléhá na vlastní rozum a umění získat místo bez pomoci kohokoliv, nebo čehokoliv. Působí poněkud inteligentně, často se pokouší holit a nezřídka čte různý tisk. DI je neškodný, pokud cestujeme po trasách, vedoucích mimo jakékoliv vzdělávací centrum. Pokud se s ním setkáme, zaručeně působí udělat ze sebe hlupáka - DI se zklamaně odebere za jinou obětí. Jeden z mála důchodců, který nikdy nevyhrožuje.

2. D. INFORMÁTOR:
D. informátor se vyznačuje přívětivým zjevem, ovšem při pozorné prohlídce je možno si povšimnout neustále těkajících očí, kterým neunikne sebemenší maličkost. Důchodce informátor vyhledává intimní zákoutí tramvají, kde velice diskrétně svým kolegům sděluje veškeré novinky a příhody, které se staly během posledních hodin či minut. Jeho oblíbeným tématem jsou zlevněné uzeniny támhle na rohu, nová síťovka pana Dohnala, nebo že Málková krmí Ťapinu odřezkama. Důchodce informátor je velice cenným zdrojem všech druhů informací pro ostatní důchodce, kteří nemají možnost je obstarat jinde. Důchodce informátor není příliš nebezpečný, rád zaujímá místa na koncích vozů - úspěšně se mu vyhneme tím, že zabereme místo uprostřed. Důchodce informátor se vyskytuje převážně v podobě důchodkyně.

3. D. KLIĎAS:
Důchodce kliďase je možno zahlédnout převážně na vysoce frekventovaných trasách tramvají i metra. Jeho vzhled nepůsobí nijak odpudivě a většinou je slušně oblečen. Jeho důležitým poznávacím znamením je neobvyklé množství rozličných zavazadel a holí. Je třeba si zapamatovat, že přes neškodný vzhled patří k nebezpečnější skupině. Kliďas nastupuje rozvážně, počká až se všichni spokojeně usadí a teprve potom začne nekompromisně vymáhat místo. Jeho základním argumentem je konstatování, že to je mládež, já mám tolika tašek a nikdo mě nepustí. Jakmile získá místo, začne rychle manipulovat všemi zavazadly, čímž ztropí zmatek. Jakmile Kliďas hodlá vystoupit, pohodlně čeká až tramvaj či vůz zastaví a teprve těsně před zavřením dveří se začne zuřivě dobývat ven, přičemž svým nákladem vyvolá zmatek, pobouření a remcání. Důchodce kliďas zásadně jezdí jednu, maximálně dvě stanice, aby účinek jeho konání byl co největší. S oblibou vyhledává zcela zaplněné prostředky dopravy. Je lépe se mu vyhnout a počkat na další spoj.

4. D. KTERÝ NEMÁ ČASU NAZBYT:
Tento druh, který je celkem hojně rozšířen, je víceméně opakem kliďase. Důchodce, který nemá času nazbyt (dále jen DKNČN) se pohybuje prakticky po všech trasách v centru města. I tento druh je zastoupen zejména důchodkyněmi. Tyto jsou vybaveny pracovními pomůckami v podobě kabelek, nákupních tašek a vozíků. DKNČN je v zásadě nepříjemný druh, který dokáže nezkušenému cestovateli řádně znepříjemnit život. Studiem chování tohoto druhu byly zjištěny tyto typické znaky: Při brždění vozu v zastávce se DKNČN nedočkavě dere vpřed frontou čekajících pasažérů směrem k nástupním dveřím, rozpoutávaje tímto bouři nevole a nepochopení. Ve voze dychtivě běhá po celém prostoru a sotva zaujme místo, blaženě se zatváří. V zápětí znejistí a začne krátkozrakýma očima studovat trasu cesty. Po chvíli zjistí, že toto není k ničemu a zaposlouchá se do hlášení o zastávkách. Již dvě až tři stanice před zastávkou, kde DKNČN hodlá vystoupit, se vrávoravě postaví a za pomoci vozíku a spolupasažérů se hrne ke dveřím. Na tomto místě setrvá ony dvě stanice a pak vypadne nebo vystoupí. Tomuto druhu se ubráníme celkem snadno - stačí si vytypovat tramvaj, kde řidič nehlásí zastávky, nebo rafinovaně využít předností metra.

5. D. OSTÝCHAVEC:
Důchodce ostýchavec se vyskytuje převážně v podobě důchodkyně. Důchodce ostýchavec (DO) bývá většinou vybaven lehčí taškou či holí a působí dobrým dojmem - již od pohledu je však jasné, že z tohoto mráčku pršet nebude, neboli že od DO nám nebezpečí absolutně nehrozí. DO je nebezpečný pouze pro malé děti nebo galantní starší pány. Pracovní postup DO spočívá v tom, že se přiblíží k sedící oběti a významně se postaví před ni, současně nastaví tašku, aby byla vidět. Při tom se spoléhá na to, že oběť DO zpozoruje a vyskočí ze sedadla. Hodnou chvíli takto významně stojí u oběti, poté rezignuje, odebere se a zaujme stanoviště jinde. Pokud DO uvolníme místo, je touto neobvyklou situací tak zaskočen, že zakoktá a vystoupí. Je nepochopitelné, že po létech neúspěchů se DO křečovitě drží této neperspektivní metody.

6. D. RÁZNÝ:
DR je velice nepříjemný druh důchodce. Za svým cílem - posadit se, jde velice přímo, nepoužívá lsti a nezřídka neváhá vyvolat hádku či spor. DR se vyskytuje na poklidnějších trasách, převážně v tramvaji, většinou v podobě důchodce. Bývá vybaven denním tiskem, popřípadě deštníkem. Do vozu nastupuje důrazně a nikoho nenechává na pochybách, kdo je tady pánem. Při setkání s tímto druhem důchodce radíme raději kapitulovat a nepokoušet se o odpor. Jak jsme již podotkli, DR neváhá použít všech metod a většinou argumentuje tak, že na svou stranu získá většinu spolucestujících. Je jedním z mála, před kterým není ochrany. Převážně pracuje individuálně a je možné se mu vyhnout.

7. D. SDÍLNÝ:
Důchodce sdílný (DS) je roztomilý druh důchodce, vyskytující se hlavně v ženské podobě. Tento druh je rozšířen prakticky všude, kde je dostatek zeleně a lidí. Bývá slušivě ustrojen, vybaven minimálním množstvím pomůcek. Využívá stejnou měrou tramvaj i metro. Do vozu vstupuje klidně a slušně požádá o místo. Ihned po zaujmutí místa se zhluboka nadechne a na překvapeného pasažéra vychrlí neuvěřitelnou záplavu drbů a historek. Většinou se oběť zatváří nechápavě, čímž prohraje na celé čáře. DS se povzbudivě usměje a začne oběť zahlcovat řadou vzpomínek a příhod. V této činnosti pokračuje po celou dobu cestování, než oběť vystoupí, neboť DS zásadně využívá celou délku trasy. Velice pozorně sleduje okolí z okna a o všem ihned informuje. Pasažér se přitom doví, kde dostali levné máslo, kdo si koupil prošlou mouku a že u Novotných každou noc Honzík chrápe. Vyskytují se však i různé poddruhy s různým zaměřením. Nejnebezpečnější jsou důchodci sdílní se zaměřením na činnost politickou a vnitrostátní. V tomto případě doporučujeme vystoupit a vyčkat další spoj. Proti DS existuje prakticky jeden způsob spolehlivé prevence a obrany - stoupnout si jinam, nebo vystoupit. DS pracuje individuálně, případně spolupracuje s důchodcem informátorem.

8. D. VDĚČNÝ:
Jeden z nejnepříjemnějších okamžiků nastane, narazí - li nezkušený jedinec na tohoto důchodce (DV). Tento je zastoupen oběma typy důchodců - ženami i muži. Vyskytuje se v okrajových částech náměstí a prostranství, bývá vybaven kabelou, holí a pytlíkem s pečivem. Důležité poznávací znamení - DV krmí holuby a jinou havěť. Ve voze si počíná velice mrštně a čile, než se nadějeme, už sedí. Současně upře vlhký zrak na vyvolenou oběť a začne velice hlasitě děkovat za místo, chválit jeho rodiče, školu a přátele a přitom oběť vynáší do nebes. Toto je velice trapné, zvláště když se v přítomnosti a blízkosti oběti nachází člověk stejného věku a opačného pohlaví. DV však pracuje převážně za těchto podmínek a proto se setkání s ním snažíme vyhnout. Jak jsme již upozornili, DV poznáme podle pečiva a hejna ptactva. Při zpozorování DV volíme raději jiný druh dopravy.

9. D. NAMYŠLENÝ:
V tomto výjimečném případě hrozí nebezpečí zejména v tramvajích s dvojsedadly, nebo i v autobusech. DN se totiž specializuje na vymáhání míst u okna, což dost dobře nemůže v metru, nebo v normální tramvaji, neboť ta má u okna místa všechny. DN je zastoupen ve větší části důchodci mužského pohlaví, poznáme ho podle dobře padnoucího huberťáku, nablýskaných bačkor a zánovní tašky. Nastupuje rázně, ihned útočí na pasažéry sedící u oken a po zaujmutí pozice se pyšně rozhlédne po voze. Z jeho výrazu lze vyčíst tolik: "Jo, jo, vokno je vokno!". DN se pohybuje rychle z místa na místo, využívá hojně autobusů a je nepředvídatelný. Vyskytuje se jako blesk z čistého nebe a ve své podstatě je nepříjemný. Existuje proti němu velice jednoduchá prevence - cestovat pouze metrem či tramvají. Při eventuelním setkání jednoznačně pomůže posadit se od okna a DV je v koncích.

10. D. DVOJJEDINÝ:
Tento roztomilý důchodce je prakticky neškodný. Pohybuje se všude, kudy vede jakákoliv hromadná doprava, neboť na druhy dopravních prostředků je naprosto nenáročný. Má rád šeré zimní večery, nebo letní noci, kdy se v okně odráží jeho obraz. DD je jednodušší až primitivní povahy, vysoce přizpůsobivý okolí. Oblečen bývá sešle až odpudivě, rád používá hůl a kabelu. Jako výrazný doplněk na první pohled zaujme pokrývka hlavy - v zimě i v létě debilka. Je možno téměř s jistotou tvrdit, že DD je v podstatě zimní druh důchodce. Vyznačuje se tím, že po získání místa si povídá sám se sebou, hádá se a diskutuje. K tomu mu právě výborně slouží jeho vlastní odraz v okně, kdy může i gestikulovat. Někdy dojde tak daleko, že dává najevo zájem o bitku. DD je neškodný, pokud jezdíme za dne. Pokud na něj přece jenom narazíme, s lehkým srdcem mu můžeme místo odmítnout. DD si postěžuje a vystoupí.

11. D. ZAMILOVANÝ:
Jediný případ v naší charakteristice, kdy se důchodce vyskytuje ve dvojici. Jedná se zpravidla o suchou a roztřesenou důchodkyni a mužného důchodce na vrcholu stáří. Ten, hrdinně obtěžkán taškami a nákupy, ještě pomáhá družce nastoupit do vozu, kde jí osobně vybojuje místo a sám stojí vedle ní. DZ se vyskytují poblíž nákupních center, bufetů a samoobsluh, kde se ochomýtají a šmejdí. Jsou mlčenliví, pouze druh občas prohodí, že je třeba koupit mléko pro Micinku. DZ jsou známými milovníky domácího zvířectva. Jsou hojně rozšířeni po tišších a klidnějších částech města. Jsou jediní z řad důchodců, kterým člověk rád vyhoví, proto se nedá mluvit o nebezpečí.

12. D. GALANTNÍ:
Velice znervózňující druh důchodce je právě důchodce galantní - DG. DG jsou zásadně mužského pohlaví, velmi nevkusně oblečeni - jako důležité poznávací znamení je hřebínek a vázanka. DG se specializuje především na vysoce frekventovaná místa, do ulic vyráží odploledne, v době kdy končí školní výuka. Pohybuje se výhradně tramvají, kde může lépe vyniknout. Jeho metoda spočívá v psychickém zdeptání oběti (specializuje se na oběti ženského pohlaví). DG nastoupí do vozu, přistoupí k oběti = děvčeti a počká si, až dívka vyskočí, uvolní místo a vyzve DG, aby se posadil. DG reaguje až po chvíli a s úžasem se podivuje, komu že to místo bylo uvolněno. Když se ujistí, že jemu, odvětí, že on starý není: "Jen se děvče posaďte!". Děvče se posadí a DG spustí monolog o nevychované mládeži, že je to skandál a pod. Na opětovanou výzvu k posazení reaguje opět odmítavě a po uklidnění oběti si začne znovu polohlasně stěžovat. Takto pokračuje až do nervového zhroucení oběti, která rezignovaně vystoupí. DG se z vítězoslavným pohledem posadí a na příští stanici vystoupí a čeká na další spoj. Nezřídka se v dalším spoji setká se svou starou obětí, na co reaguje velice kladně. DG je velmi nebezpečný pro mladá děvčata a mladší paní. Chová se neotesaně až hrubě, jeho metoda je chladnokrevná a on sám patří k nebezpečnému druhu.

13. D. SMRTIHUB:
Pozor! jde o velice nebezpečný druh důchodce! Tento je hojně rozšířen po celém katastrálním území Prahy, jeho činnost se vztahuje zejména na tramvaje, ovšem nepohrdne ani metrem, nejraději má však přeplněné vozy. Hlavními představiteli jsou důchodci. DS je nenápadného až ošumělého zjevu, často bývá vybaven třaslavýma rukama a holí. Jako výrazný doplněk rád používá svačinu, ze které mezi řečí ukusuje. Chová se přátelsky, sedadlem nepohrdne. Jeho metoda spočívá v obtěžování oběti hovorem. Jeho charakteristickým znamením je specifický, mnohdy až paludální zápach z dutiny ústní. Proto mu vyhovují plně obsazené vozy, kde může nechat své umění plně rozehrát. Přemisťuje se převážně v době dopravní špičky. Při setkání se Smrtihubem volíme raději opuštění vozu. Pokud nás okolnosti nutí setrvat, riskujeme žaludeční nevolnost, známou jako nauzea.
(Ještě bychom chtěli upozornit na méně nebezpečný, jakýsi poddruh Smrtihuba - důchodce Smrtinoh; vyskytuje se převážně v létě a identifikujeme ho podle holínek, či zimních bot)

14. D. NEPOSEDA:
Vyskytuje se zejména v oblasti s nižším počtem obyvatel, nebo svou pracovní dobu volí podle frekventovanosti MHD. DN bývá zastoupen z větší části důchodkyněmi, opatřenými nákupním vozíkem či taškou s deštníkem. Ten zastává důležitou roli v ohrožování pasažérů. DN je přívětivého vzhledu a dobrosrdečné povahy. Z jeho strany nám nebezpečí prakticky nehrozí. DN se vyznačuje tím, že neustále během jízdy mění místa k sezení, čímž působí někdy komicky. Zpravidla začíná u předním dveří a postupně se přesouvá do zadní části vozu, proto mu vyhovují méně obsazené vozy. Setkání s ním vítáme, neboť nám během cesty poskytne dobrou zábavu a cesta nám rychleji uběhne.

15. D. PROGNOSTIK:
Velice hojně se vyskytující druh důchodce. Bývá zastoupen stejnou měrou důchodkyněmi i důchodci. Pohybuje se po trasách vedoucích centrem města a po trasách vedoucích v těsné blízkosti vlakových a autobusových nádraží - přímo na nádraží se neodváží.
Jeho nenápadný, až maskovaný vzhled nám zabraňuje ho včas identifikovat; poznáme ho až podle primárního prohlášení, že je to hrozný. DP je zeširoka informován o všech oblastech kultury, politiky a ekonomiky. Po zaujetí místa ihned začne hodnotit současnou situaci a často překvapí svými výrazně převratnými názory. Jeho cílem je do debaty zatáhnout co největší množství cestujících a veřejně je kompromitovat. Po vyvolání hádky na příští stanici opouští vůz. Při srážce s DP předstíráme četbu, nebo pozorné studování okolní krajiny.

VYHODNOCENÍ:
Tolik tedy k základním a nejběžnějším typům důchodců. Jen na okraj je třeba upozornit, že velice nebezpeční jsou takzvaní kříženci, to znamená spojení více druhů důchodce do jedné osoby. Tyto případy se vyskytují ve dvoj a vícedruhových kombinacích. Jen pro příklad: mezi nejnebezpečnější patří kříženec důchodce sdílného a smrtihuba a dále kříženec důchodce rázného a neposedy. Tyto případy jsou však ojedinělé a důkladnou přípravou se jim dá úspěšně čelit.


IV. ZVLÁŠTNÍ SKUPINA DŮCHODCŮ - INVALIDNÍ

Jak jsme již na začátku uvedli, řady důchodců rozšiřují důchodci invalidní, dělící se na dvě skupiny. A - invalidní záměrně a B - invalidní nezáměrně. Ke skupině B řadíme poklidné, usazené typy důchodců, pouze někteří jedinci jsou agresivní. V případě MHD jsou mnohem nebezpečnější příslušníci skupiny A, kteří se rádi ohánějí svým "služebním" průkazem, neboli "mrzačenkou". Většinou jsou tito invalidé zdravější než řípa, ovšem rádi přesvědčují o opaku. Najdou se i tací, kteří zajdou tak daleko, že na veřejnosti ukazují svá zranění a defekty (kratší nohy atd.), které si mohli za úplatu kdekoliv pořídit a s jejichž pomocí se vehementně domáhají nejen místa k sezení, ale i ostatních ústupků, či ohleduplností.

Obě skupiny rozdělujeme shodně, ale příslušníka Áčka poznáme okamžitě podle řečí a vychloubání, že oni jsou už deset let chromí.

Invalidy dělíme podle způsobu přemísťování na tři nejtypičtější skupiny:
1. invalida pěší
2.invalida polopěší
3.invalida pojízdný (mobilní)

1. invalida pěší se pohybuje pomocí vlastních nohou, rukou či trupu. Často se během chůze či pohybu podivně kroutí a hemží, což u náhodných chodců vyvolává úsměv. Invalida pěší je zatrpklé, nesnášenlivé a popudlivé povahy, není nasnadě se s ním pouštět do obsáhlejších diskusí. Doporučujeme pustit a mít klid.

2. invalida polopěší používá při přesunu různých holí, berlí, šlapátek a hejblátek. Ve výběru či výrobě těchto pomůcek jsou invalidé velice zkušení a vynalézaví. Často sebou do ulic táhnou učiněný arsenál. Polopěšáci jsou smířeni s osudem a jestliže je nepustíme sednout, berou to jako samozřejmost.

3. invalidé pojízdní, takzvaní "Sporťáci", jsou bez výjimek upoutáni na svůj invalidní vozík, neboli "kriplkáru". Tyto bývají často různě vyšperkovány a nazdobeny. Ozdoby, pneumatiky a naleštěné stroje bývají chloubou celého příbuzenstva a vypovídají o společenském postavení Sporťáků. Nebezpečí nám od Sporťáků hrozí jedině v metru, neboť tramvaj i autobus jsou pro ně zcela nepřístupné. I v metru však nemusíme mít strach, protože svoje místo k sezení už mají dávno předplacené.

VYHODNOCENÍ:
Závěrem tolik, že při setkání s invalidou záleží na názoru a přesvědčení jedince, který sám posoudí, zda pustit, či nikoliv.